Marie-Therese Gubiová, které byl v mladém věku diagnostikován nádor na mozku, prožila těžké chvíle, ale také neochvějnou sílu, silnou podporu rodiny a pozoruhodného ducha. Dnes je Marie-Therese aktivní obhájkyní v rámci sítě EU-CAYAS-NET a čerpá ze svých zkušeností, aby inspirovala ostatní, kteří čelí podobným výzvám.
Jak se jmenujete? Kolik je vám let? Odkud pocházíte?
Jmenuji se Marie-Therese Gubi, ale všichni mi říkají Marie a jsem z Rakouska.
Jaká je vaše diagnóza?
Ve třech letech mi byl diagnostikován nádor na mozku.
Jak a kdy jste se dozvěděl o své diagnóze?
Rodiče si všimli některých rozdílů v mém chování a toho, že si často stěžuji na bolesti hlavy.
Co vás naučila zkušenost s rakovinou?
Diagnóza mi byla stanovena ve velmi mladém věku, takže jsem nezažila život před diagnózou a její pozdější důsledky. Ale samozřejmě jsem později poznala, že musím chodit na kontroly častěji než moji vrstevníci. Především mě to naučilo, že zdraví není samozřejmý stav a že je třeba se díky návštěvám lépe organizovat v každodenním životě.
Co vás každý den pohání?
Vědět, že moje zkušenosti a odhodlání jako obhájce pacientů mohou alespoň trochu přispět ke zlepšení života dalších nemocných.
Co vám během léčby nejvíce pomohlo?
Moje rodina a přátelé, kteří mi usnadňují každodenní život, se kterými si můžete vytvořit vzpomínky a prožít zábavné chvíle. Ale zejména v době mé léčby mi byla nejdůležitější společností moje rodina.
Čeho byste chtěli v rámci sítě EU-CAYAS-NET dosáhnout?
Na jedné straně jsem poznal mnoho neuvěřitelně působivých lidí a jejich příběhy, dozvěděl se více o sobě a na druhé straně jsem dal naději a důvěru nemocným lidem a vrátil jim trochu toho, co jsem dostal.
Zkuste se popsat ve třech větách:
Řekl bych o sobě, že jsem velmi disciplinovaný a organizovaný. Nové výzvy je třeba překonávat a díky tomu růst. Rád cestuji a objevuji nové věci.
Co děláte ve volném čase?
Rád trávím volný čas s přáteli a rodinou. Ve volném čase také rád hraji tenis a v zimě lyžuji.
Za co ve svém životě cítíte největší vděčnost?
Za lidi, kteří mě podporovali a doprovázeli na mé cestě. Ale především své rodině, která mi během léčby vždy stála po boku, a celému týmu (lékařům, sestrám, psychosociálnímu personálu), který mě léčil a podporoval. Bez nich by se mi dnes nedařilo tak dobře.
Díky čemu se váš život cítí smysluplný?
Protože vím, že jsem překonal něco, co ze mě udělalo to, čím jsem. Mnoha věcí si vážím víc než jiných a jsem šťastná, že mohu žít tak, jak chci. A i když to může znít hloupě, někdy má taková nemoc i své dobré stránky: poznáte skvělé lidi a otevře vám dveře, které byste takhle možná nezažili.
Co je na vašem seznamu?
Rád bych letěl do Austrálie nebo na Nový Zéland. Další věc na mém seznamu je letět horkovzdušným balónem.
Jak relaxujete?
Ráda vařím nebo peču, což mi pomáhá relaxovat. Ale také se ráda procházím a poslouchám hudbu.
Jaká jsou vaše osobní pravidla?
Zdraví je největší výsada, kterou můžete mít. Sklenice je vždy z poloviny plná a kde je vůle, tam je i cesta.
