Život Zuzany Tomášikové se nečekaně změnil v jejích 19 letech, kdy jí byl diagnostikován osteosarkom, nádor kostí. Zuzana se však nenechala rakovinou definovat. V tomto rozhovoru se s vámi podělí o svůj příběh o odolnosti, o významu komunity a o tom, jak nachází radost v každodenním životě.
Jak se jmenujete? Kolik je vám let? Odkud pocházíte?
Zuzana Tomášiková, brzy jí bude 38 let, pochází ze Slovenska, více než 20 let žije v německy mluvících zemích, nejprve ve Vídni v Rakousku a nyní v Curychu ve Švýcarsku.
Jaká je vaše diagnóza?
Když mi bylo 19 let, byl mi diagnostikován osteosarkom, nádor kosti v levé noze.
Jak a kdy jste se dozvěděl o své diagnóze?
Nádor naštěstí začal růst mimo kost, takže jsem si pod kolenem všiml boule, která byla při tlaku citlivá. Trvalo několik týdnů až měsíců, než byla stanovena správná diagnóza.
Co vám během léčby nejvíce pomohlo?
Bezpodmínečná podpora a přítomnost mých rodičů a bratra a neopětovaná láska z mládí, která mi pomohla soustředit se na budoucnost a snít o tom, jaké to bude, až skončím léčbu a setkáme se a já budu mít po chemoterapii krátké vlasy. Je to neuvěřitelně mocný nástroj, afirmace a pozitivní myšlení na život po rakovině. Pomohlo mi to, aniž bych znala teorii, která za tím stojí, být teenagerem s diagnózou rakoviny pro mě zřejmě mělo alespoň nějakou výhodu.
Co se ve vašem životě změnilo od doby, kdy vám byla diagnostikována rakovina?
To je těžká otázka, mezitím jsem vyrostl... takže asi všechno. Nedá se říct, co by bylo jinak, kdybych touto zkušeností neprošel, a naštěstí jsem přemýšlením o tom, "co by bylo, kdyby...", moc času nestrávil. Není možné vstoupit do paralelního vesmíru, ve kterém jsem nebyl konfrontován s diagnózou rakoviny a neprošel jsem léčbou a cestou přežití... Vím jen, že hraji s kartami, které jsem dostal, a zatím se mi daří si hru užívat, alespoň po většinu času... Někdy mám dojem, že rozpoznán dříve, co opravdu záleží v životě ve srovnání s mými vrstevníky. I když když to řeknu nahlas, zní to dost arogantně. A konečně, pokud jde o "co tě nezabije, to tě posílí"... Dávám přednost vyprávění, že to NENÍ samotná "špatná věc", která vás učí/posiluje, ALE způsob a schopnost, které se naučíte zvládat, jdou s tím ruku v ruce. Buď nalezením vnitřní síly v sobě a nebo od těch, kteří vás obklopují a pomáhají vám to zvládnout...
Čeho byste chtěli v rámci sítě EU-CAYAS-NET dosáhnout?
Chci posílit komunitu, spojit zainteresované lidi, zvýšit povědomí a motivovat alespoň některé mladé lidi, aby se o sebe lépe starali a/nebo byli aktivní. Chci také pomoci vytvořit všechny potřebné materiály, na které všichni čekáme. Osobně také hledám skutečné spojení a kvalitní čas v neuvěřitelně emočně silném společenství.
Co vás okamžitě rozzáří?
Hory, jezera, horká čokoláda nebo zasloužené pivo po túře (nejlépe s panoramatickým výhledem na zasněženou krajinu), čas strávený s přáteli a rodinou, hraní si se synovcem, dobré jídlo, trénink aquafitu, tanec, wellness, zpěv (hlavně když neumím pořádně slova, takže z toho můj nejlepší přítel šílí) a spousta dalších drobností v životě.
Za co ve svém životě cítíte největší vděčnost?
Moje rodina, moji přátelé a čistě "náhoda", kde žiji, a že jsem byla diagnostikována dostatečně brzy a léčena na jednom z nejlepších míst v Evropě. To mi umožňuje přežít a setkat se s neuvěřitelně oddanou, inspirativní a silnou komunitou s neuvěřitelně vysokým počtem silných osobností & připojit se k ní.
Díky čemu se váš život cítí smysluplný?
Spojení s ostatními lidmi, rodinou a přáteli, ale také s kolegy a někdy i s cizími lidmi, když se někde náhodou sejdou. Také mé angažmá v rámci Childhood Cancer International Europe, kdy vidím a spoluvytvářím, čeho můžeme dosáhnout a jak můžeme pomoci (budoucím) pacientům naší obhajobou založenou na prožité zkušenosti.
Jak se vyrovnáváte s těžkými situacemi?
Rozhodně často (pře)přemýšlím a řeším nejprve sám sebe, dokud nedosáhnu určitého bodu a nezapojím některé ze svých velmi dobrých přátel. V závislosti na tématu vím, na koho se obrátit. Jsem velmi vděčná, že mám ve svém životě tak úžasné lidi. Prokrastinuji také přerovnáváním drobností v bytě, což mi také pomáhá utřídit si myšlenky a "zpracovat" další kroky.
Jakou knihu byste rozhodně doporučil k přečtení? Nebo film ke sledování? Nebo písničku k poslechu?
Je příliš mnoho knih, které mě oslovily; jednou z posledních byla kniha Odkud přicházíš od Saši Stanišiće. Také se mi líbilo Kouzelné uklízení od Mari Kondo, mělo to v sobě něco uklidňujícího, téměř meditativního. V neposlední řadě mám ráda dobré skandinávské a nyní i německé a švýcarské thrillery.
