V tomto rozhovoru se Lucie Strublová dělí o své zkušenosti s neuroendokrinním nádorem a přemýšlí o tom, jak její diagnóza v deseti letech ovlivnila její pohled na život. Lucie ve svém příběhu zdůrazňuje důležitost podpory rodiny, odolnosti a nalezení smyslu v pomoci druhým a nabízí hluboký pohled na překonávání nepřízně osudu s úsměvem.
Jak se jmenujete? Kolik je vám let? Odkud pocházíte?
Jmenuji se Lucie Štrublová, je mi 32 let, pocházím z města Znojmo, které se nachází na jihu České republiky.
Jaká je vaše diagnóza?
Moje diagnóza je neuroendokrinní nádor lokalizovaný v játrech a přilehlých lymfatických uzlinách.
Jak a kdy jste se dozvěděl o své diagnóze?
Svou diagnózu jsem se dozvěděla, když mi bylo 10 let, ale zdravotní problémy jsem měla už od 6 let. Začala jsem velmi hubnout, zvracela jsem, zčervenala mi kůže a nemohla jsem dělat běžné činnosti.
Co vás naučila zkušenost s rakovinou?
Moje zkušenost s rakovinou mě naučila vážit si života.
Co vám během léčby nejvíce pomohlo?
Nejvíce mi pomohla podpora rodiny, skvělý personál nemocnice, hudba, četba a sdílení s ostatními pacienty.
Co se ve vašem životě změnilo od doby, kdy vám byla diagnostikována rakovina?
Všechno se změnilo, celý můj život, mé vnímání života a můj pohled na svět.
Kdybyste se měli setkat sami se sebou v den, kdy jste se dozvěděli diagnózu, co byste řekli svému mladšímu já?
Silně bych se objala a řekla mu, ať si nedělá starosti, že všechno v životě se děje z nějakého důvodu.
Čeho byste chtěli v rámci sítě EU-CAYAS-NET dosáhnout?
Jelikož jsem vedoucím pacientem v zemi, rád bych získal zkušenosti a naučil se osvědčené postupy, které lze uplatnit v naší zemi. A pomoci posílit hlas pacientů.
Zkuste se popsat ve třech větách.
Jsem žena, která miluje život, ráda se směju a trávím čas s lidmi, kteří naplňují mé srdce láskou. Když se pro něco rozhodnu, jdu do toho naplno. Jsem tvrdohlavá.
Jaké jsou vaše dosavadní úspěchy (formální či neformální, vzdělání nebo koníček)?
Mým největším životním úspěchem je moje dcera Anita. Jsem také hrdý na to, že jsem spoluzakladatelem pacientské organizace "Společně k úsměvu". Vystudovala jsem nutriční terapii a pracuji jako výzkumná pracovnice a nutriční terapeutka s dětskými a dospívajícími pacienty s rakovinou, zejména se zaměřením na ty, kteří podstupují léčbu rakoviny v pubertě.
Co děláte ve volném čase?
Ve volném čase se věnuji rodině, přátelům, tanci a cestování.
V čem potřebujete/chcete mít rychlokurz?
V angličtině :))
Jakou nejlepší radu jste kdy dostal?
Když procházíte peklem, pokračujte.
Jaké je vaše oblíbené životní motto?
Správně vidíme pouze srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné. - Antoine de Saint-Exupéry
Co vás okamžitě rozzáří?
Když vidím úsměv.
Jak relaxujete?
Tanec, pobyt v přírodě, četba knih a horká koupel.
Co vás každý den pohání?
Láska k životu a víra v činnosti, které dělám.
Za co ve svém životě cítíte největší vděčnost?
Největší vděčnost cítím za život jako takový, za každý prožitý den, za čas strávený s rodinou a přáteli, za práci, kterou miluji.
Díky čemu se váš život cítí smysluplný?
Díky mé dceři, díky mé práci pro pacientskou organizaci a pomoci ostatním.
Jak se vyrovnáváte s těžkými situacemi?
Mám ve svém životě opravdové přátele, kteří mě podporují. Pomáhá mi sdílení s ostatními vyléčenými pacienty v naší organizaci.
Jsou nějaké webové stránky, které navštěvujete denně?
YouTube, webové stránky naší pacientské organizace.
Jakou knihu byste rozhodně doporučil k přečtení?
Doporučuji přečíst si knihu "Hvězdný tulák" od Jacka Londona.
A to je to, co o mně také musíte vědět:
Pomáhat a podporovat druhé dává mému životu hluboký smysl.
