Anouk se dělí o své zkušenosti s rakovinou v dětství a o neocenitelné životní lekce, které jí přinesla. Zdůrazňuje, jak je důležité necítit se nikdy sám, jaký dopad měla podpora jejích sourozenců a jak jizvy připomínají minulost, ale neurčují budoucnost.
Jak se jmenujete? Kolik je vám let? Odkud pocházíte?
Anouk, je mi 32 let a jsem z Lucemburska.
Jaká je vaše diagnóza?
Akutní lymfoblastická leukémie, když mi byly 4 roky.
Jak a kdy jste se dozvěděl o své diagnóze?
Když mi byly čtyři roky, necítila jsem se dobře a z ničeho nic mě bolelo koleno, tak jsem šla ke své dětské lékařce, která mě po první kontrole poslala do dětské nemocnice na rozbor krve. Poté, co vyšly výsledky, jsme byli s maminkou okamžitě posláni sanitkou do Bruselu v Belgii, aby se potvrdilo podezření dětského lékaře v lucemburské nemocnici a aby se rovnou zahájil léčebný postup.
Co vás naučila cesta rakovinou?
Cesta rakovinou a život přeživšího po ní mě naučily, že nikdy nejsme sami. Vždycky je tu někdo, kdo nám stojí po boku díky komunitám, které se kolem rakoviny vytvořily (organizace rodičů nebo skupiny přeživších). A uvědomila jsem si, že bohužel nikdy nejste ten, kdo má cestu nejtěžší, vždy se najde někdo, jehož život není tak dobrý jako ten váš. Takže za to, že člověk, který přežil rakovinu u dítěte, už jako batole si v mladém věku uvědomí, jaké má štěstí, že ještě žije, a to mu v mladém věku dává pokoru.
Co vám během léčby nejvíce pomohlo?
Vzhledem k tomu, že jsem byl po většinu své léčby batole, tak toho o té době moc nevím. Ale po skončení hlavní léčby jsme s bratrem (o dva roky starším) začali chodit na aktivity (malování, výlety do zoo atd.) pořádané rodičovskou organizací a během těchto aktivit jsem si uvědomil, že pouto, které jsme s bratrem měli jako batolata (byli jsme a stále jsme jako tupí zloději), nebylo něco implicitního.
Dozvěděla jsem se, že to, že jsme si s bratrem tak blízcí, má něco společného s jeho krásnou povahou a že ne každý sourozenec to cítí stejně jako on. Nežárlil na to, že jsem nepřetržitě zaměstnával naši matku, ani na to, že jsem měl v pokoji televizi dávno před ním, ani mi nevyčítal, že v té době bydlel u našich prarodičů nebo rodinných přátel. Naše silné sourozenecké pouto činilo náš vztah výjimečným.
Během těchto aktivit jsem si začal uvědomovat, že nejen já musím rychleji dospět, ale že i on musí rychleji dospět a naučit se rychleji zvládat situace v mladém věku. A že nejen já jsem přišla o část svého dětství, ale i on kvůli mně o část svého dětství, a to, že mi nic nevyčítal, cítím jako vděčnost, že byl mým záchranným lanem.
Co děláte ve volném čase?
Ráda experimentuji s různými recepty, a tak mi nové recepty ochutnávají přátelé. Mám také ráda téměř vše, co lze zařadit do žánru romantiky, od knih/manga až po televizní pořady. Televizní pořady jsou většinou asijské najednou, většinou v korejštině a mandarínštině. Ráda si vytvářím knižní zákoutí a maluji/kreslím své Čtenářské deníky a Bullet journals z prázdných sešitů. O víkendech nebo o prázdninách ráda chodím na výlety do přírody, abych si uklidnila duši od každodenního shonu.
Jakou nejlepší radu jste kdy dostal?
"Jizvy nám připomínají, že minulost je skutečná a že jsme ji prožili, abychom o ní mohli vyprávět." Je snadné vidět své jizvy a jen se utápět v utrpení. Někdy dokonce můžeme zapomenout na to, co jsme v minulosti překonali, a myslet si, že to stále prožíváme. Jizvy jistě nejsou nic, za co bychom se měli stydět. Vyprávějí jen omezenou část našeho příběhu a většinou je to již ukončená část našeho příběhu. Musíme se tedy soustředit na tu část, kterou je ještě třeba napsat, protože stále existuje spousta kapitol s prázdnými stránkami.
Jaké je vaše oblíbené životní motto?
"Jsi statečnější, než si myslíš, silnější, než se zdá, a chytřejší, než si myslíš." A. A. Milne
Co vás okamžitě rozzáří?
Jsem jednoduchý člověk. Když se na mě usmějete, okamžitě cítím potřebu se usmát. Když dostanu fotky nebo videa dětí svých nejlepších kamarádek, okamžitě mě to zahřeje u srdce. Když mi dáte něco, co jste udělali sami s minimálním finančním vkladem, cítím se okamžitě šťastný. Líbí se mi, když si lidé dají práci s vymýšlením dárků, například. Nejjednodušší volbou, kterou mi mohou dát, jsou knihy z mého seznamu přání na Amazonu, ale když pak vidím, že jsem dostala například origami záložku do knihy, kterou si sami vyrobili, jsem nejšťastnější. Jednou jsem si dokonce nechala od kamarádky namalovat jednoduchý obraz s hlavou myšky Minnie a ten je od té doby ústředním bodem mé kuchyně a stále mi dělá radost, když se na něj podívám. Nebo si jen nechat poslat meme 😉.
Co je na vašem seznamu?
Chci mluvit korejsky a mandarínsky. Během pandemie jsem začal s korejštinou, ale jen jako samouk, takže ne moc efektivně. A začala jsem korejštinu a mandarínštinu míchat, protože se také hodně dívám na televizi v mandarínštině. Jedním z mých snů jako vášnivého čtenáře je mít vlastní knihovnu. A také převázat své knihy tak, aby všechny vypadaly jako Penguin Clothbound Classics. Je tu také několik měst (Soul, ostrovy Čedžu, Tokio) a zábavních parků, které chci navštívit (Disneyworld na Floridě; Super Nintendo World v Japonsku).
Jaká jsou vaše osobní pravidla?
Nesuďte lidi, aniž byste znali jejich život.
Neměňte se kvůli tomu, co si o vás někdo myslí. To, co k vám cítí, je jeho problém, ne váš.
Pokud můžete pomoci, měli byste pomoci.
Kterou aplikaci v telefonu používáte nejčastěji?
Aplikace, kterou používám nejčastěji, je Kindle 😉.
Co jste naposledy sledovali v televizi/internetu/netflixu a proč jste se rozhodli to sledovat?
Jak už jsem řekl, sleduji korejská a čínská dramata, naposledy jsem se díval na "Go Ahead" (2020, čínsky). Je to o třech dětech, které vytvořily svou malou rodinu se dvěma svými otci. Museli rychle dospět, protože se v jejich životech odehrály různé situace, jeden přišel o matku kvůli nemoci, druhého opustila matka s nepřítomným otcem a třetí přišel o sestru kvůli tragické nehodě, kterou matka dávala za vinu synovi, a tak kvůli depresi odjela do zahraničí bez něj i bez otce. Rozhodla jsem se na něj dívat kvůli poutu, které si mezi sebou děti v průběhu časové osy vytvořily, a kvůli tomu, jak překonaly rodinnou situaci a vyrostly ve šťastné lidi, kterými chtěly být. Poznámka redakce: Vydejte se na cestu síly a podpory! Připojte se k naší prosperující online komunitě na Discordu, která přežila rakovinu. Spojte se s kolegy, kteří přežili, sdílejte příběhy o vítězství a najděte útěchu v síti, která vám rozumí. Společně jsme odolní. Klikněte zde a připojte se a přijměte komunitu naděje a uzdravení. 🌟
