Slovník rakoviny

Adjuvantní endokrinní léčba je léčba, která se používá ke snížení rizika návratu rakoviny po primární léčbě, jako je chirurgický zákrok. Zahrnuje použití léků blokujících hormony, které zabraňují růstu rakovinných buněk, zejména u rakoviny citlivé na hormony, jako je rakovina prsu.

Alogenní transplantace kmenových buněk je lékařský zákrok, při kterém pacient obdrží krvetvorné kmenové buňky od geneticky podobného, ale ne identického dárce. Tato léčba se často používá u onemocnění postihujících kostní dřeň nebo krev, jako je leukémie a lymfom.

Alogenní transplantace kostní dřeně je lékařský zákrok, při kterém pacient dostane zdravé krvetvorné kmenové buňky od geneticky podobného, ale ne identického dárce, které nahradí jeho poškozenou nebo nemocnou kostní dřeň.

Buněčná cytotoxicita závislá na protilátkách (ADCC) je proces, při kterém se imunitní buňky zaměřují na buňky označené protilátkami a ničí je. Tento mechanismus je klíčový pro eliminaci infikovaných nebo rakovinných buněk v těle.

Inhibitory dráhy Hedgehog jsou skupinou léků, které blokují signální dráhu Hedgehog, jež se podílí na růstu a vývoji buněk. Tyto inhibitory se používají především při léčbě některých typů rakoviny, kde je tato dráha abnormálně aktivována.

Intratekální chemoterapie je druh léčby rakoviny, při kterém se chemoterapeutika podávají přímo do mozkomíšního moku obklopujícího mozek a míchu. Tato metoda se používá k cíleným zásahům proti nádorovým buňkám v centrálním nervovém systému.

Kombinovaná léčba znamená použití více než jednoho léku nebo léčebného postupu k léčbě nemoci nebo stavu. Tato metoda se často používá ke zvýšení účinnosti léčby, snížení nežádoucích účinků a prevenci rezistence na léky.

Zachovávající operace prsu, známá také jako lumpektomie, je chirurgický zákrok, jehož cílem je odstranit z prsu nádor nebo abnormální tkáň a zároveň zachovat co největší část prsu. Často se používá při léčbě časných stadií rakoviny prsu a obvykle po ní následuje radioterapie, aby se minimalizovalo riziko recidivy rakoviny.

Paliativní chemoterapie je druh onkologické léčby zaměřený na zmírnění příznaků a zlepšení kvality života pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním. Není určena k vyléčení rakoviny, ale ke zmírnění bolesti a dalších příznaků.

Péče o přeživší znamená komplexní zdravotní péči a podporu poskytovanou osobám, které ukončily počáteční léčbu rakoviny. Zaměřuje se na sledování recidivy, zvládání dlouhodobých nežádoucích účinků a řešení psychosociálních potřeb, aby pomohla přeživším vést zdravý život.

Syndrom radiační fibrózy je stav, který nastává, když se zdravá tkáň po vystavení radiační terapii, běžně používané při léčbě rakoviny, zjizví a ztuhne. To může vést k celé řadě příznaků v závislosti na postižené oblasti, včetně bolesti, omezení pohybu a funkčních poruch.

Antigen zrání B-buněk (BCMA) je protein nacházející se na povrchu B-buněk, což je typ bílých krvinek, které se podílejí na imunitní odpovědi. BCMA hraje klíčovou roli v růstu, přežívání a diferenciaci těchto buněk.

Elektrochemoterapie je léčebný postup, který kombinuje chemoterapii a elektrické impulzy ke zvýšení účinnosti protinádorových léků a používá se především k léčbě kožních a podkožních nádorů.

Haploidentický dárce je rodinný příslušník, jehož tkáňový typ se shoduje přesně s polovinou markerů lidského leukocytárního antigenu (HLA) příjemce a často se používá při transplantaci kostní dřeně, pokud není k dispozici plně shodný dárce.

Radiační nekróza je stav, kdy je zdravá tkáň poškozena a odumírá v důsledku ozařování, které se obvykle používá při léčbě rakoviny. To může vést k příznakům, jako je otok, neurologický deficit a další komplikace v závislosti na postižené oblasti.

Systémová léčba znamená použití léků nebo léčby, která ovlivňuje celé tělo, nikoliv určitou oblast nebo část. Běžně se používá k léčbě nemocí, které se rozšířily po celém těle, například rakoviny, a to tak, že cirkuluje krevním řečištěm, aby se dostala k buňkám na různých místech.

Vakcínová terapie je léčebný přístup, který využívá vakcíny ke stimulaci imunitního systému organismu v boji proti nemocem, zejména infekcím a některým typům rakoviny.

Valrubicin je chemoterapeutikum používané především k léčbě rakoviny močového měchýře, která nereagovala na jinou léčbu. Působí tak, že zasahuje do růstu nádorových buněk a zpomaluje nebo zastavuje jejich šíření.

Inhibitory VEGF jsou léky, které blokují působení vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGF), proteinu, který podporuje tvorbu krevních cév. Tyto inhibitory se používají k léčbě různých onemocnění, především některých typů rakoviny a očních chorob, a to omezením růstu krevních cév, které zásobují nádory živinami nebo ovlivňují vidění.

Inhibitory apoptózy jsou látky, které zabraňují procesu apoptózy, což je naprogramovaná buněčná smrt, která je nezbytná pro udržení zdravého buněčného obratu a vývoje v těle, nebo jej zpomalují. Tyto inhibitory mohou být použity v lékařské léčbě k ochraně buněk před předčasnou smrtí, zejména u onemocnění, kde je ohroženo přežití buněk.

Lymfocyty infiltrující nádor (TIL) jsou imunitní buňky, které se z krevního řečiště dostaly do nádoru. Jsou součástí přirozeného obranného systému těla a mohou rozpoznat a napadnout nádorové buňky, což může pomoci zpomalit nebo zastavit růst nádoru.

Inhibitory malých molekul jsou typem léků určených k blokování specifických enzymů nebo proteinů v buňkách, které přispívají k chorobným procesům, jako je rakovina. Tyto léky jsou obvykle dostatečně malé, aby snadno pronikly do buněk a narušily funkci cílových molekul, čímž pomáhají zpomalit nebo zastavit progresi onemocnění.

Inhibitory topoizomerázy jsou léky, které zasahují do činnosti enzymů topoizomerázy, které pomáhají řídit strukturu DNA během buněčného dělení. Tyto inhibitory se používají především při léčbě rakoviny, aby zabránily množení nádorových buněk.