Jak se jmenujete? Kolik je vám let? Odkud pocházíte?
Jmenuji se Sonia, je mi 34 let a jsem z Portugalska (i když jsem se narodila ve Švýcarsku).
Jaká je vaše diagnóza?
Trojitě pozitivní rakovina prsu
Jak a kdy jste se dozvěděl o své diagnóze?
Sama jsem si bulky všimla v červenci 2021 a okamžitě jsem požádala svého lékaře o vyšetření a schůzku se specialistou. Diagnóza rakoviny prsu byla potvrzena 30. srpna.
Co vás naučila cesta rakovinou?
Že mám ve svém životě úžasné lidi, kteří mě mají opravdu rádi a jsou mi k dispozici v dobrém i zlém. Také klišé jsou klišé, protože jsou pravdivá: žijte svůj život naplno, nečekejte na dokonalé okamžiky.
Co vám během léčby nejvíce pomohlo?
Hudba jako vždy! Na Spotify jsem si vytvořila playlist a požádala své přátele, aby do něj přidávali písničky, abych si je mohla vzít s sebou na týdenní chemoterapie. Ten playlist poslouchám dodnes a vím, že moji přátelé také. Také jsem si koupila lístek na hudební festival, abych se mohla těšit na něco, co nesouvisí s rakovinou.
Co se ve vašem životě změnilo od doby, kdy vám byla diagnostikována rakovina?
Věřte tomu nebo ne, ale můj celkový pocit úzkosti se zlepšil. Před rakovinou jsem měl obecnou úzkost ze všeho možného. Dnes se moje úzkost do značné míry týká rakoviny(scanxiety), díky čemuž se mnohem lépe vyrovnávám s jakýmkoli jiným možným špatným výsledkem v životě, který nesouvisí s rakovinou.
Čeho byste chtěli v rámci sítě EU-CAYAS-NET dosáhnout?
Do projektu jsem se zapojila v naději, že se nám podaří zlepšit životy dalších pacientů s rakovinou a těch, kteří přežili. Pokud se nám v tomto směru podaří realizovat alespoň jednu věc, budu tvrdit, že to byl úspěch.
Jaké je vaše oblíbené životní motto?
Ostatní lidé o vás nepřemýšlejí tak, jak o sobě přemýšlíte vy. Což bych měla své úzkosti připomínat častěji. A také, že sebeláska je základem všeho v tomto životě!
Co vás okamžitě rozzáří?
Když mi kamarádka pošle vtipné instagramové kotouče a duhy, mají stejnou sílu mě rozveselit.
Co vás definuje jako člověka?
Jsem především feministka. Věřím v náhodné skutky laskavosti a v to, že být dobrým přítelem znamená občas říkat tvrdé věci.
Jakého osobního cíle byste chtěli dosáhnout příště?
Vrátit se do školy a vystudovat psychologii, to je plán na rok 2024.
Za co ve svém životě cítíte největší vděčnost?
Za lidi, kteří mi pomohli v nejlepších i nejhorších chvílích mého života, a za lidi, které jsem potkala navzdory této ošklivé nemoci.
Jak se vyrovnáváte s těžkými situacemi?
Pořádně se vybrečet, pofňukávat doma a dívat se přitom na jeden z mých oblíbených sitcomů, zregenerovat síly a postavit se na nohy. Je naprosto v pořádku nebýt v pořádku a dát si na čas procítit všechny své pocity.
