Sára (10 let) trpí nádorem na mozku (meduloblastom). Kvůli svému zdravotnímu stavu měla sníženou schopnost docházet do školy, proto dostala teleprezenční systém. O teleprezenčních systémech, jako jsou roboti nebo avataři, se v současné době hovoří jako o slibném přístupu ke zlepšení pocitu sounáležitosti, sociální účasti a následně i studijních výsledků dětí s chronickým onemocněním. Jeden z těchto teleprezenčních systémů speciálně navržený pro chronicky nemocné děti se nazývá avatar a je zobrazen na obrázku níže.
Avatar je pomocí aplikace propojen s tabletem dítěte a může přenášet zvuk oběma směry. Přenos obrazu funguje pouze v jednom směru, takže uživatel může vidět svou třídu nebo spolužáky, ale ne naopak. Avatar je praktický, lze jej snadno přenášet a brát s sebou na školní výlety. Použití a možné účinky avatara zkoumá Thomas Pletschko a jeho kolegové na příkladu Sáry.
Zkušenosti s avatarem
Sarah zůstala nedílnou součástí třídy a mohla se i nadále účastnit akademického a společenského života. Zapnutí avatara poprvé v hodině hudební výchovy fungovalo bez problémů. Ona i její matka byly obzvláště nadšené z toho, že avatar přenášel hlas Sáry, a ne hlas robota. Učitelka uvedla, že zvyknutí si na avatara trvalo jen krátkou dobu a jeho používání bylo od začátku snadné. Podle všech účastníků bylo převzetí odpovědnosti za avatara spolužákem obzvláště důležité, aby upozornil učitele na vizuální signály a zajistil, že si učitel všimne, že Sára chce něco říct. Pokud jde o sociální účast, Sarah uvedla, že "tam vlastně byla stejně jako ostatní studenti" a "necítila se odlišná od ostatních". Měla pocit, že "stále patří do třídy", a uvedla, že jí prostřednictvím avatara nic nechybí a může si dokonce šeptat nebo povídat se sousedy na sedadle, aniž by si toho učitelé všimli. Na otázku, zda je jiné být ve škole s avatarem, Sára uvedla, že "samozřejmě je to jiné", ale "je to obojí v pohodě a jsem spokojená na obou stranách", což znamená, že je spokojená jak ve škole s avatarem, tak v reálném životě.".
Výzvy s avatarem
Podle učitelky vznikl možný problém v souvislosti s dodatečnou přípravou na výuku a přizpůsobením materiálu avatarovi, protože musela zvážit, "zda je to pro Sáru proveditelné". Další výzvou byly technické potíže, například když byl obraz zkreslený nebo se přerušilo spojení.
Souhrn
Souhrnně lze říci, že všechny zúčastněné strany (Sára, její matka a učitel) popsaly převážně pozitivní zkušenosti s avatarem. Identifikace s avatarem byla silně přítomna a avatar byl využíván především k udržování kontaktu se spolužáky, k účasti na třídních aktivitách a také na školní výuce, která se v kontextu chronického onemocnění stává mimořádným zážitkem. Sářiny zkušenosti s avatarem ukazují, že mohla zůstat v kontaktu se spolužáky a udržovat si pocit sounáležitosti se školou, přestože se nemohla fyzicky účastnit vyučování. Doporučené požadavky na implementaci
- Pro zachování sociální participace je nutné, aby se uživatelé před použitím avatara již seznámili se svými spolužáky a učiteli a získali přehled o každodenním školním životě.
- Definujte osoby, které mají avatara na starosti (např. spolužáci) a jejichž úkolem je dobíjet ho a přenášet do různých tříd.
- Kromě ochoty implementovat avatara do každodenní rutiny může být nutný další čas na přípravu učitelů.
