Erik Sturesson
Jak se jmenujete? Kolik je vám let? Odkud pocházíte?
Jmenuji se Erik Sturesson, je mi 35 let a pocházím ze Švédska, i když v současné době trávím hodně času v Rumunsku.
Jaká je vaše diagnóza?
Nehodgkinský lymfom, T-buněčný.
Jak a kdy jste se dozvěděl o své diagnóze?
Bylo mi 15, i když skoro 16, když jsem se 2. listopadu 2003 dozvěděla svou diagnózu. Bohužel, jak už to bývá, trvalo několik měsíců od chvíle, kdy jsme poprvé vyhledali lékařskou pomoc, než si uvědomili, že nejde jen o astma a nachlazení.
Co vás naučila cesta rakovinou?
Dozvěděl jsem se, že všichni máme nějakou formu štěstí, všichni dostaneme něco, co můžeme použít, co nám umožňuje dělat věci, žít slušný život. Nemusí to být všechno, co bychom chtěli mít, možná nebudeme moci dělat věci, které jsme chtěli dělat v našem starém životě. Přesto se všichni musíme přizpůsobit a pokusit se najít něco, co jsme schopni a chceme dělat v našem novém životě po léčbě. Je však v pořádku truchlit nad ztrátou starého života; já jsem tak dlouho činila a stále mi někdy chybí.
Co se ve vašem životě změnilo od doby, kdy vám byla diagnostikována rakovina?
Několik věcí zůstalo stejných. Býval jsem velmi sportovně založený a energický, chodil jsem do školy jako každý normální teenager. To zmizelo asi do měsíce od zahájení léčby rakoviny poté, co jsem dostal několik hlubokých žilních trombóz, které se rozšířily, otravu krve a několikrát pásový opar. Poté jsem trpěla intenzivní únavou, posttraumatickou stresovou poruchou, depresemi a mnoha dalšími fyzickými problémy. Získal jsem však také životní zkušenosti a velkou komunitu přátel po celé Evropě. To mě dovedlo až sem a onemocnění rakovinou bych nevrátil, ani kdybych mohl.
Kdybyste se měli setkat sami se sebou v den, kdy jste se dozvěděli diagnózu, co byste řekli svému mladšímu já?
Informovala bych se o možných pozdních komplikacích a o tom, že bych měla být připravena na to, že po léčbě se věci nemusí vrátit do starých kolejí. Také bych řekla, že to nemusí být špatně, protože bych našla nový normál - jen by ten proces byl pravděpodobně rychlejší, kdybych ho znala od začátku, i když bych ho nepřijala hned.
Čeho byste chtěli v rámci sítě EU-CAYAS-NET dosáhnout?
Rád bych pomohl budovat komunitu a zapojit do ní více přeživších. Tento aspekt je pro mě nesmírně důležitý, protože připojení se k Barncancerfonden a YCE v roce 2017 bylo to nejlepší, co mě osobně potkalo, a ráda bych, aby to zažili i ostatní. Dále doufám, že díky zkušenostem získaným z programu Ambassador, z peer-visit výzkumu a také díky tomu, co se dozvídám prostřednictvím EUPATI, pomůžu lobbovat za rovnější a lepší péči o CAYA, zejména za péči o pozdní komplikace a duševní zdraví.
Co děláte ve volném čase?
Mám několik koníčků, mezi kterými se už léta pohybuji. Hlavně hraji hry a fotím divokou přírodu, ale také mám rád RC auta, hlavně crawlery, ale i bashe.
Foto: Erik Sturesson
Poměrně dost času věnuji také činnostem souvisejícím s aktivitami v komunitě EU-CAYAS-NET, v tuto chvíli zejména vzájemným návštěvám plánovaným na letošní léto, a také diskordu mladých lidí, kteří přežili rakovinu.
Jaké je vaše oblíbené životní motto?
Situace se může v podstatě vždy zhoršit, jediným omezujícím faktorem je smrt, proto požádejte o pomoc co nejdříve. Proto je také důležité, aby zdravotnický systém jednal rychle.
Co je na vašem seznamu?
Rád bych navštívil amazonský deštný prales kvůli divoké přírodě. A skákat padákem (kdekoli). Rád bych také znovu navštívil některá ze svých oblíbených míst, která jsem navštívil: deštný prales na Borneu a Kostariku, zejména národní park Corcovado, a také Cazanele Dunarii v Rumunsku.
Jak relaxujete?
Odpočívat mi jde velmi špatně. Ale hraní her u piva nebo dvou funguje.
Za co ve svém životě cítíte největší vděčnost?
Že moje deprese, posttraumatická stresová porucha, problémy se slinivkou, únava a všechno ostatní je stále zvládnutelné a že jsem schopná se zapojit do aktivit, jako jsou ty na #beatcancer a YCE, že jsem schopná cestovat, chodit, mluvit. Je to moje štěstí. Nejsem ale vděčný za to, že jsem naživu. Je to spíš očekávání - přinejmenším do doby, než skutečně zemřu.
Co jste naposledy sledovali v televizi/internetu/netflixu a proč jste se rozhodli to sledovat?
Naposledy jsem se díval na The Last of Us. Hru jsem hrál, když před mnoha lety vyšla na PS3, a moc se mi líbila. A televizní adaptace se jim povedla skvěle - je to seriál, který si může užít každý, nejen my nerdi, kteří jsme hráli hru.
